(x) BLOG (x) POVÍDKY (x) VIDEA

Nechci tě ztratit - 1 kapitola

28. srpna 2011 v 19:57 | Danielle |  Nechci tě ztratit
Ahojky,
je to tady! Přidávám 1. kapitolu mojí první Dramione povídky (a zřejmě jediné, uvidím :-P). No, co k této kapitole říct... Snad jen, že je to takový rychlejší rozjezd událostí. Nemám ráda natahování. Sice ty další trošku natahované budou, protože se budu piplat v emocích a vystihla jejich pocity, ale co... No, doufám že zanecháte komentář a když ne.... Od psaní mě neodradíte.



Ron a Harry již stáli na nádraží. Za čtvrt hodiny měli odjet bradavickým expresem do Bradavic aby nastoupili do pátého ročníku. Celé loňské prázdniny místo aby byl u Dursleyových strávil právě u svého nejlepšího přítele Ronalda Wesleyho. Hermiona sice přijela na prázdniny, ale pouze na dva týdny na přelomu července a srpna. Poté jela na dva týdny do Paříže.

"No, tak, kde trčíš, Hermiono," poťukával si do rytmu botou Ron.

"Nemáme už moc času, za deset minut vlak odjíždí, měli bychom jít," poznamenal Harry a skutečně popadli své zavazadla a hodlali přejít zdí, která oddělovala mudlovský svět od kouzelnického, když uslyšeli povědomý hlas, který vyvolával: "Rone, Harry! Počkejte na mě!"

Jakmile Hermionu uslyšeli, otočili se. Hermiona se tlačila dopředu, aby byla co nejdříve vedle nich.

"No konečně, už jsme chtěli jít," obeznámil Hermionu Ron.

"Ještě, že jsem vás zastihla," zasmála se Hermiona, poté se koukla na hodinky a vyděsila se.

"To už je tolik! Pohyb, musíme jít, jinak nám to ujede!"

Harry a Ron se museli Hermioninému zmatkářství zasmát. Hermiona je za to odměnila naštvaným pohledem, nicméně nic neřekla. Poté všichni tři prošli nástupištěm děvet a tři čtvrtě.

"Sláva!" začala lamentovat paní Wesleyová, jen co je zahlédla.

"Už jsem se začínala bát, co s vámi je," rozhazovala paní Wesleyová rukama.

"Promiňte, za to můžu já," omlouvala se Hermiona.

"No, důležité je, že jste to stihli," poté se podívala na hodinky a zaúpěla. "Vlak vyráží za pět minut, měli by jste si najít nějaké kupé," usmála se paní Wesleyová přívětivě.

Všichni tři se rozloučili s Ronovými rodiči a postupně nastoupili do vlaku.

"Plno, plno… Sakra, to tu není žádné volné kupé?" vztekal se Ron.

"Určitě bude," konejšila Rona Hermiona. Prošli kolem dalšího plného kupé, když v tom z toho dalšího vyšel Neville.

"Ahoj, Neville," pozdravili se s Nevillem.

"Ahoj," pozdravil všechny tři.

"Máš u sebe v kupé volno?" zeptala se Hermiona.

"Jo jasně, kromě mě a Ginny tady nikdo není," uvolnil jim cestu a posadil se vedle Ginny. První do kupé vešel Harry, poté Ron a nakonec Hermiona. Předtím, než vešla, její pohled zabloudil na opačnou stranu. Z té právě vycházel Draco. Kráčel si tak ladně, vznešeně a povýšeně, jako vždycky. Draca nesnášela už od prvního ročníku, v druhém to vyvrcholilo, když jí nazval "mudlovskou šmejdkou". Draco zachytil Hermionin pohled, ve kterém bylo znát pohrdání. Zabolelo ho to. Hleděl na ni, stejně jako ona na něj. Draco na ni hleděl způsobem, kterým se na ni nikdy nedíval. Hermiona znervózněla. Po chvíli zapadla do kupé a Draco prošel na druhou stranu. Hermiona si ho dál nevšímala, byla totiž zcela zabraná do vyprávění, jaké prázdniny měla Ronovi, Harrymu, Nevillovi a Ginny.

"Zajde se mnou někdo pro něco na zub?" zeptal se Harry.

"Já půjdu," ozvala se Hermiona, jenže to ještě nevěděla, co ji čeká.

"Počkejte," ozval se Neville, "vemte mi jedny bertíkovy fazolky," podával Hermioně peníze.

Hermiona nastavila dlaň a Neville jí dal potřebné jmění.

Harry a Hermiona procházeli vlakem. Šli na opačnou stranu, ze které vyšel Draco. Po chvíli chůze narazili na vozík se sladkostmi, u něj však byla velká fronta. V té frontě stál i Draco.

Harry si ho raději nevšímal, věděl, že by to nestálo za to. Za to Hermiona… Zastavila se u Draca a opět na něj pohlédla. Tentokrát to byl však o něco kratší pohled… Nechápala to. Sama sebe nechápala. Co je na Dracovi tak jiné, co se na něm změnilo, kvůli čemu na něj musí stále koukat? Nakonec si to odůvodnila tím, že ho musí svými výrazy provokovat. Draco Hermionu zaregistroval hned. Když se u něj zastavila, otočil jemně svůj zrak na její obličej. Byla… jiná. Nevěděl čím. Vlastně věděl. Ale ty její výrazy pohrdání a nenávisti… Provokovaly ho. Hrozně moc.

"Hermiono!" vykoukl z řady Harry a zavolal na ní. Hermiona se vzpamatovala a zařadila se do řady. Draco se usmál. Hermiona se, plná zamyšlení, zařadila do fronty.

Po chvíli se Draco dostal na řadu. Koupil si pár sladkostí a vydal se směrem ke kupé. Nedalo mu to, aby se neotočil. Hermiona postávala ve frontě, před ní stáli čtyři žáci. Draco se zašklebil. Jakoby si uvědomil, že tohle nejde. Ve chvíli, kdy se Hermiona podívala jeho směrem, Draco se otočil a kráčel pryč.

Zbytek cesty proběhl v klidu. Hermiona pouze předala Nevillovi jeho fazolky, které mu koupila a vrátila mu peníze.

Ginny hleděla okýnkem a po chvíli radostně vyjekla: "Bradavice!"

Harry, Ron, Ginny a Neville se začali zvedat a začali se tlačit k východu, jelikož vlak začal zastavovat. Byli v bradavicích. Jediná Hermiona tam seděla a přemýšlela. Draco se také tlačil k východu. Jeho pohled spočinul na Hermioně, která stále seděla v kupé a tvářila se zamyšleně.

"Doběhnu vás," houkl směrem ke Crabbovi a Goylovi. Ti jako poslušní zajíčci odskákali ven z vlaku. Draco se na Hermionu nejprve díval. Potichu, aby jí nevyrušil z přemýšlení. Prostě jen koukal, to mu v téhle chvíli stačilo. Hermiona sebou trhla, ucítila na sobě něčí pohled. Prudce se otočila a spatřila Draca. Usmála se na něj. Draco se však tvářil bolestivě. Chvíli váhal, nakonec se však beze slova otočil a vydal se ke dveřím ven. Hermiona netušila, proč se takhle chová, ale také se zvedla. A vydala se za Dracem. Lépe řečeno, tiše šla za ním. Nepromluvila. Pouze šla. Jakmile Draco ucítil její pohled v zádech, přidal na chůzi. Hermiona také zrychlila. Na Hermionu už čekali Harry a ostatní v kočáře. Na Draca čekali zase Crabbe s Goylem. Už na sebe ani jednou nepohlédli. Nemohli. Hermiona zapáleně diskutovala s Harrym, zatímco Draco mluvil se svými přáteli. Ani jeden se už nepodíval směrem toho druhého. Jakmile přijeli do hradu, začali se tlačit do velké síně, kde mělo být zahájení školního roku. Hermiona se svými přáteli si sedli jako vždycky k nebelvírskému stolu. Hermiona seděla vedle Ginny, Harry naproti Hermioně, Ron vedle Harryho… A vedle Rona a Ginny Fred a George. Fred a George měli jako vždy ty své vtipné prupovídky, takže se nedalo jinak než smát. Po chvílí nakazili smíchem všechny. Hermiona se smála. Fred a George vyprávěli stále veselejší historky a smích neustával.

´Čemu se směje?´ podivil se Draco, který neodolal a otočil se směrem k nebelvírčanům. Lépe řečeno, jediný, kdo ho zajímal, byla Hermiona.

"Tupouni," prohodil na jejich adresu, protože Crabba a Goyla začalo zajímat, na co kouká. "Smějí se samým blbostem. Spíš by se měli smát sami sobě, jak jsou chudí…" Crabbe a Goyle Dracovi jeho slova zbaštili. Kdyby tak věděli, proč se díval jejich směrem… Divili by se. Hodně.

"Budu vyvolávat jména. Jakmile uslyšíte to své, sednete si na tuto stoličku. Položím vám na hlavu moudrý klobouk, a ten vás zařadí do příslušných kolejí, které po celý školní rok budou něco jako váš domov," oznámila profesorka McGonagallová.

"Charlie Webster!"

"Zmiozel!"

"Claire Thomas!"

"Nebelvír!"

Po několika minutách byli zařazení všichni.

"Ticho, prosím!" cinkl o skleničku Albus Brumbál.

"Je tady další školní rok…" začal s proslovem Brumbál.

Hermiona pohlédla směrem k Dracovi. Draco se soustředěně díval na Brumbála a snažil se nevnímat, že se na něj Hermiona dívá. Cítil její intenzivní pohled, tolik si přál otočit se… Jenže věděl, že nemůže. Nesmí! Musí vydržet. Vydrží, a bude všechno jako dřív. Bude se Hermioně vyhýbat, bude se svými přáteli a bude jí urážet. Možná že tohle pomůže. Proud myšlenek přerušila až slova Brumbála.

"Nyní se vydejte do ložnic."

Po Brumbálově proslovu se všichni vydali směrem z velké síně. Hermiona sklopila oči. Ucítila na sobě pohled… jiný, než Dracův. Otočila se směrem toho pohledu a všimla si Harryho vyčítavých očí. Pohlédla na ostatní, neviděla však nic, co by znamenalo, že by věděli něco víc.

Postupně všichni začali opouštět velkou síň. Hermiona šla ve dvojici si Ginny, Ron s Harrym a Draco… Ten byl následován svými věrnými druhy Crabbem a Goylem.

Jakmile byli ve společenské místnosti, oznámila Hermiona Ginny že je unavená a chce si jít lehnout. Pravda byla však jiná, potřebovala trošku klidu na přemýšlení.

"Spát? Teď?" divila se Ginny.

"Ano, teď," potvrdila Hermiona a vydala se do dívčí ložnice. Harry se prodíral mezi všemi, kteří byli v společenské místnosti, ale Hermionu nestihl. Zaslédl pouze její postavu jak mizí na schodech.

Hermiona si okamžitě lehla. Myšlenky proudily a ona je nedokázala zastavit… stále směřovaly tam… do vlaku a k tomu pohledu…



Hermiona zívla a protáhla se. Potichu se oblékla, aby nevzbudila ostatní spící. Rozhodla se, že si zajde na snídani. Potichu sešla schody už chtěla zamířit k východu, zarazil ji však Harryho hlas.

"Ahoj, Hermiono."

Hermiona se otočila a uviděla Harryho, scházejícího ze schodů.

"Ahoj, Harry," usmála se Hermiona. "Jdu právě na snídani… nechceš jít se mnou?" zeptala se.

"Abych pravdu řekl, raději počkám na Rona," odvětil Harry.

"Fajn, já ale na snídani půjdu, mám totiž strašný hlad."

"Hermiono, počkej," zarazil ji Harry, když viděl, že míří k východu.

"Je tady vlastně něco… jak bych to řekl, nemluví se mi o tom zrovna nejsnadněji…" nervózně řekl Harry.

Hermiona se dovtípila.

"Myslím, že tady by jsme o tom mluvit neměli… Nepůjdeme se projít?" navrhla.

"Jo, to je dobrý nápad," usmál se Harry a společně vyšli ze společenské místnosti.

Procházeli zrovna jednou z chodeb, když se Harry odhodlal k rozhovoru.

"Víš… viděl jsem tě. Viděl jsem, jak jsi očima visela na… Malfoyovi," načal téma.

"Já jsem na něm očima nevisela!" bránila se Hermiona.

"Herm, mě přeci nemusíš lhát," odvětil Harry, " já jsem to viděl. Viděl jsem, jak se na něj díváš. Nevím sice, co se mezi vámi stalo, ale…"

"Nic se nestalo!" vyhrkla Hermiona.

"Tak potom… Proč jsi na něj změnila názor?" zajímal se Harry.

"Já…" Hermiona nevěděla co říct a nadechla se, "ach, Harry, já sama nevím. Jsem… zmatená. Něco je na Dracovi jiné. Netuším co, ale prostě je. Možná proto, na něj hledím tak, jak hledím. Co, to netuším. Ani nevím, proč najednou na mě jeho přítomnost takhle působí. Netuším."

Harry celou dobu Hermionu poslouchal.

"Herm, to co říkáš je poněkud zvláštní. Jak se nemůžeš vyznat ve vlastních citech?"

"Harry, já netuším. Ale díky, že to se mnou probíráš a neodsuzuješ mě," chytila Harryho za ruku.

"Herm, jsi má nejlepší kamarádka. A i když je Malfoy jaký je, náfuka, zbabělec, povýšený a nadřazený, nikdy bych ti nenadával. Nikdy," usmál se.

"Díky, Harry, jsi opravdový přítel," odvětila.

"Já se vrátím do společenské místnosti a počkám na Rona. Půjdeš se mnou?" zeptal se Harry. Hermiona však zavrtěla hlavou.

"Díky za nabídku, Harry, ale myslím, že se půjdu nasnídat. Potřebuji být chvíli sama. Navíc aspoň se ve velké síni nesetkám s Dracem, určitě v tuto časnou ranní hodinu nevstává," odvětila Hermiona. Harry se tedy vydal do společenské místnosti a Hermiona do velké síně. Po pár minutách chůze už seděla u stolu a snídala.

Draco právě vcházel do velké síně v domnění, že se nesetká s Hermionou… Jak se mýlil. Uviděl ji, jak sedí u nehelvírského stolu a jí. Chvíli postával nerozhodně na místě. Po chvíli ho Hermiona zaregistrovala a usmála se. Draco se nakonec otočil a vydal se zpátky do společenské místnosti za svými přáteli…

Jakmile byl ve zmiozelské společenské místnosti, lehl si na pohovku. Stále se mu vracel ten pohled…

Ten den neměl Zmizel a Nebelvír spojené hodiny, takže Hermionu ani nepotkal. Když se však po náročném dni vracel do společenské místnosti, ucítil volání jeho… Lorda Voldemorta… Potřeboval jeho pomoc…

Rozhodl se volání ignorovat. Už nikdy pro něj nic neudělá… Byla chyba přidat se k jeho spojencům - ale měl tehdy na výběr? Otec ho doslova donutil… Ne, nebude přemýšlet nad tím zrádcem, který si říká jeho otec.

"Kde jsi byl?" ptali se Crabbe a Goyle.

"Vystrašit pár prvňáku," odpověděl Draco, aby od nich měl klid. Crabbe a Goyle se začali smát.

"Nehelvírských?" zeptal se Crabbe.

"Samozřejmě že nebelvírčany," zasmál se hraně Draco.

Crabbe a Goyle mu to sežrali. Ne, nebyl strašit prvňáky. A asi už nikdy nebude.

Rozhodl se, že pro dnešek si už půjde lehnout. Uložil se do postele a snažil se nemyslet na ni. Na Hermionu. Draco to ucítil znovu. Volání. Opět jej inoroval. Naštěstí jsou bradavice bezpečné. Nakonec usnul, plný neklidu a pochybností. Nevěděl, jaké důsledky jeho jednání může mít…

Jakmile se ráno Draco probudil, našel u své postele vzkaz. Ihned si ho přečetl. "Drahý Draco, musíme si promluvit. Důležité. Budu čekat na věži, v sedm hodin ráno. Hermiona." Přesně toto v tom vzkazu stálo. Draco byl na pochybách. Má poslechnout srdce a jít si promluvit s Hermionou a nebo poslechne rozum a zůstane tady? Nakonec se rozhodl pro první možnost. Půjde si s ní promluvit. Naštěstí na rozhovor budou mít dost času, jelikož je sobota. Oblékl se a vydal se do věže. Cestou potkal pár zmiozelských žáků, nehelvírských a i ty z ostatních kolejí. Vyšel na věž a usmál se. Hermiona tam stála, zahalená kápí.

"Ahoj, chtěla jsi se mnou mluvit. O čem?" zeptal se Draco.

"Vůbec jsi se nezměnil, synu můj od našeho posledního setkání… Věděl jsem, že návnada s Hermionou zabere…" Lucius si sundal kápi a otočil se.

"Kde je Hermiona?" obával se Draco.

"Neboj se, synu, ta je v pořádku v nehelvírské ložnici… Ale ty… ty ses dopustil hříchu… Ignorovat volání Pána zla…" zavrtěl hlavou Lucius a popošel blíže k Dracovi.

"Za prvé ano, ignoroval jsem ho, protože nejsem jeho stoupenec, už ne, a za druhé neříkej mi synu. Já už nejsem tvůj syn! A nikdy nebudu!" začal Draco zvyšovat hlas.

"Ach, chápu. Ty jsi na mě stále naštvaný kvůli té věci?" zeptal se Lucius.

"Věci? Ta věc, smím - li ti připomenout, byl člověk! A tys dopustil, aby zemřela jeho rukou! Nic jsi nepodnikl na její záchranu!" Draco byl stále rozčilenější.

"Musela zemřít, nebyla nás hodna," pronesl ledově Lucius.

"Jsi monstrum," znechuceně odvětil Draco, " lidská stvůra bez kousku citu."

"Možná jsem stvůra," Lucius byl už těsně u Draca, "ale já na rozdíl od tebe se alespoň neskrývám pravdu před svými přáteli," chytil Draca, který to nečekal a přemýstil se s ním.

"Co? Kde to jsem?" zeptal se zmateně Draco. Odpovědí mu byla pouze Luciusova slova:

"Čeká tě trest…"
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 29. srpna 2011 v 11:16 | Reagovat

Výborná povídka :) Už se těším na pokračování... A ten dess je prostě nádherný! :)

2 Danielle Danielle | Web | 29. srpna 2011 v 11:40 | Reagovat

[1]: Děkuju moc, jestli to stihnu, dnes by měla být i druhý kapitola, nějak jsem se do toho zabrala, včera jsem neměla na psaná nějak náladu, ale dnes mám, obrovskou a myslím, že od této kapitoly to bude jenom zajímavé :) Příběh je dosti zajímavý a bude se Dracova minulost odkrývat postupně, krok po kroku ...

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 15:44 | Reagovat

Nádherná povídka

4 jijííík jijííík | 2. září 2011 v 15:38 | Reagovat

docela dobrej uvod, ale mohlo by to byt lepsi v porovnani s jinyma povidkama co jsem cetla ale na zacatecnici super :D

5 nel-ly nel-ly | Web | 26. listopadu 2011 v 0:24 | Reagovat

Myslím, že na začátečníka to vůbec není špatný úvod. :) myslím, že píšeš mnohem lépe než některé z autorek, které mají blog delší dobu

u prvních fanfiction bývá problém, že autorky často opisují to, co všichni známe z knihy - kdo jsou přátelé, co dělají, jak probíhá cesta nebo zařažování, ale tady toho zbytečně moc nebylo
jedinou výtku bych snad měla na charaktery... nemyslím si, že Harry by se hned dovtípil (vždycky to byl takový citový ňouma alá Ron), ale tto by ani tak nevadilo... jako spíš, že Malfoyovi nebudou Hermioně říkat "Hermiono" - Draco možná jednou ano, ale Lucius nikdy :)
jinak je to zatím moc hezká povídka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama