(x) BLOG (x) POVÍDKY (x) VIDEA

Nechci tě ztratit - 3. kapitola

31. srpna 2011 v 20:37 | Danielle |  Nechci tě ztratit
Tákže, je tady další kapitola. Kapitoly budou teď jednou za dva dny, myslím, že to tolik vadit nebude. Články ohledně Dramione tu budou každý den, budu k nim dokonce vyrábět grafiku... Zítra by jste se mohli nějaké te grafiky dočkat, jestli nebudete zlobit. :D Přeji příjemné počtení, určitě vás potěší, že se Draco a Hermiona setkají... Budu ráda, když zanecháte komentář.



"Pane profesore, kdo mohl unést Malfoye?" zeptala se, tentokrát si dala pozor, aby se nespletla.

"Domníváme se, že se jedná o Smrtijedy. Za jakým účelem a proč netušíme."

Hermiona přikývla.

"Všechno, slečno?"

"Ano, všechno," odvětila, otočila se a chtěla odejít.

"Ještě něco…" odvětil Brumbál.

"Ano?" otočila se Hermiona s nadějí.

"O tomto rozhovoru nikomu neříkejte. Ani svým přátelům."

"Ani Harrymu?" zeptala se Hermiona.

"Harrymu to můžete říct. Ale kromě něj to nesmí nikdo vědět!" Brumbálova vážná tvář Hermioně prozradila, že je to vážné.

"Rozumím…" odvětila Hermiona a Brumbál ji propustil slovy "můžete jít". Jakmile se ocitla před kanceláří, zhluboka si vydechla. Musela si všechno uspořádat… Jestli se Draco vrátí do školy, spočítá mu to! Musí se vrátit! Musí přece zjistit pravdu…

V myšlenkách došla zpět do společenské místnosti. Ron a Harry seděli v opačných koutech. Ron se bavil se Seamusem a Harry seděl u krbu. Hermiona si k Harrymu přisedla.

"Tak co ses dozvěděla?" zeptal se Harry. V jeho hlasu bylo znít, že je mu líto to s Ronem.

"Harry, no… Nechceš zajít za Hagridem?" zeptala se Hermiona.

"Za Hagridem? Proč?" nechápal Harry.

Hermiona zakroutila očima.

"Prostě pojď," chytila Harryho za ruku. Jakmile byli ze společenské místnosti venku, Hermiona spustila.

"Vlastně ta návštěva Hagrida byla jen záminka." Hermiona se nadechla. "To, co mi Brumbál řekl totiž je tajné. Nikdo kromě tebe o tom nesmí vědět," dodala.

"Ach." Harry souhlasně přikývl.

Cestou Harrymu pověděla o rozhovoru s Brumbálem - vynechala však část se ztrátou pamětí.

"Ale… Co můžou dělat smrtijedi s Malfoyem?" vrtalo Harrymu hlavou.

"No, jelikož je Lucius otec Draca a je zároveň smrtijedem… No, napadlo mě…"

"Och, chápu. Ty myslíš že z něj chtějí udělat smrtijeda?" zeptal se Harry.

"Přesně!" luskla Hermiona prsty.

"Vím, že Hagrid byl jen záminka ale navšítivit ho můžeme," odvětil Harry.

"Aspoň zjistíme jak se má," dodala Hermiona.

Než došli k Hagridovu srubu, mlčeli. Neměli o čem mluvit. Zaťukali a po chvíli se dveře rozrazily - a v nich stál Hagrid.

"Harry, Hermiono!" usmál se na ně tím svým srdečným usměvem.

"Poďte dál, jen poďte," pozval je a uvolnil jim cestu. Harry a Hermiona vešli.

"Posaďte se," vybídl je. Harry a Hermiona si sedli.

"Chcete čaj?" zeptal se.

Harry a Hermiona přikývli. Počkali, než se uvaří čaj a Hagrid jim ho naservíroval. Poté se také usadil.

"Co vás sem přivádí? Neříkejte, že si chcete promluvit o Ronovi," odvětil Hagrid.

"O Ronovi? Co je s Ronem?" Harry se začínal obávat, jestli se mu něco nestalo.

"No přece se s ním nebavíte, ne?" zeptal se zmateně Hagrid, poté co přikývli, pokračoval: "Ron za mnou přišel na šálek teplýho čaje, šak víte jakej Ron je… Asi si potřeboval někomu postěžovat…. Prej jste se pohádali kvůli Malfoyovi, povídal něco v tom smyslu že ste se začali bratříčkovat… Mně se tomu samozřejmě nechtělo věřit, že zrovna vy dva a Malfoy…" zavrtěl Hagrid hlavou, "ale znáte na každým šprochu pravdy trochu. A pak za mnou přišel Brumbál a řek mi… No, co se stalo Malfoyovi… Nebo spíš co si myslí že se tomu nebohejmu chlapci stalo. Tak se mi zdá, že si tu historku trošku přibarvil." Uchechtl se.

"Hagride, Ron řekl o Malfoyovi něco, co bylo příliš kruté, proto jsme se na něj naštvali. Řekl něco, co neměl, když zjistil, že Harry pátral co se Malfoyovi vlastně stalo byl naštvaný, mě maličko ujeli nervy a Ron se urazil." Hermiona se napila čaje.

Hagrid souhlasně přikývl. Po chvíli změnili téma a mluvili o všem možném.



Draco se rozhlédl kolem sebe. Byl v nějaké místnosti, kterou vůbec neznal. Všechno měl zamlžené, takže mu chvíli trvalo než se zorientoval. Draco se posadil. Ucítil prudkou bolest, rozlívající se po celém těle. Rozhlédl se kolem sebe. Dveře zavrzaly. Draco se s trhnutím otočil. Ve dveřích nebyl nikdo jiný než sám Voldemort.

"Už jsi vzhůru," konstatoval. "Můžeme tedy přejít přímo k věci."

Draco se díval na Voldemorta a usilovně přemýšlel. Proč zrovna Hermiona? Kvůli jejímu původu to jistě nebylo… V tom bylo mnohem víc… Zakořeněná nenávist. Jen nevěděl proč… Netušil to.

"Jistě si pamatuješ na otázku, kterou jsem ti položil těsně před spánkem," Voldemort mluvil klidně, chladně.

Draco neodpovídal. Mohl by říct něco, čeho by mohl později litovat.

"Pro jistotu ti otázku zopakuji. Když slíbíš, že s Grangerovou nic mít nebudeš, pustíme tě."

Draco věděl, co říct. Ano. Chtěl Hermionu za každou cenu ochránit. Tenhle únos byl úplně nesmyslný.

"Souhlasím," odpověděl Draco.

Voldemort se usmál. Zračilo se v něm vítězství.

"Dobrá tedy. Ale pamatuj si! Když porušíš slovo, nezaplatíš za to ty ale ta tvoje Grangerová! Já mám své služebníky na místech, které tobě zůstaly a také zůstanou utajeny!" Poté Voldemort pozvedl svou hůlku.

"Crucio!" vykřikl. Draco se opět svalil s bolestmi na zem.

"To abys nezapomněl na naší dohodu," rozesmál se Voldemort hystericky.

"Luciusi, Draco se vrací do školy…" křikl na chodbu. Draco ležel na zemi. Nemohl se pohnout. Sebemenší pohyb mu dělal problém. Po chvíli se ve dveřích objevil Lucius. Nevěděl, o čem s Voldemortem mluví, ale vypadal při tom Lucius nesmírně důležitě. Zřejmě Voldemort dává Luciusovi příkazy. Po chvíli slyšel kroky a bouchnutí dveří. Jak se domníval, Voldemort odešel.

"Draco, doufám, že splníš to, oč jsme tě žádali… Víš moc dobře, co se stane, když to neuděláš…"

Draco Luciuse téměř nevnímal. Dalo mu velkou námahu udržet se při vědomí.



Harry a Hermiona šli zpět do hradu. Zatímco Harry šel do společenské místnosti, Hermiona se rozhodla zajít na věž. Potřebovala přemýšlet, a na věži je tak krásně…

Pomalými kroky se blížila k věži. Pomalu postupovala dopředu. V tom Hermiona uviděla záblesk. Spatřila Luciuse, jak pokládá bezmocného Draca na zem.

"Ne!" zakřičela Hermiona plná obav a rozběhla se za Dracem. Vše se semlelo strašně rychle - Draco pohlédl zoufale na Hermionu a pak zpátky na otce, Hermiona běžela jak nejrychleji dovedla k Dracovi a Lucius… Ten zpanikařil. Spěšně vytáhl hůlku, namířil jí na Hermionu a pronesl: "Crucio!" Hermiona byla téměř u Draca. Jakmile ji zasáhla kletba, svalila se v křečích na podlahu vedle Draca. Po chvíli bolest ustala, ale Lucius očividně chtěl Hermioně ještě víc ublížit. Zabít ji sice nesmí, ale ublížit… Za to ho Voldemort přece nepotrestá!

"Crucio!" pronesl znovu. Hermiona cítila znovu tu pronikavou bolest. Otočila svůj pohled na Dracův obličej. Draco už se na ní nějakou chvíli díval. Cítil se bezmocně. Nemohl nic udělat. Sám ani vstát nemohl. Každou chvíli se cítil slabší. Ne, teď nemohl zavřít oči. Hermiona ucítila tu bolest znovu… a znovu… a znovu… A pak necítila a neviděla nic. Všechno začalo blednout a Dracův bezmocný pohled se najednou vytrácel. Draco nevěděl, co udělat. Nemohl dělat nic, tak moc by si přál pomoct jí… Víčka se Dracovi začala zavírat. Poslední, co spatřil byla Hermiona… Ležící na zemi neschopná pohybu…



Ucítila teplý slunečný paprsek dopadající na její obličej. Uslyšela něčí hlasy. Pomalu otevřela oči.

"Hermiono, jsi v pořádku?" ucítila Ronovy paže, které se jí vrhly kolem krku. Jakmile se Ron odtáhl odvětila:

"Jsem v pořádku," ujistila Rona a chtěla se narovnat do sedu, se syknutím se ale svalila zpět. Všechno jí bolelo. Fred a George stáli vedle Rona a Harry samozřejmě také.

"To všechno je moje vina," Ron smutně prohlásil.

"Ne, Rone, není to tvoje vina! Nikdo za to nemůže!" spěšně Hermiona vyhrkla.

"Ale ano, můžu za to, kdybychom se nepohádali, nikdy by jsi nešla na věž…"

"Rone, opravdu to není tvoje vina…"

"Konec návštěv! Slečna Grangerová ještě není zcela v pořádku." Madame Pomfreyová vešla na ošetřovnu.

"Moment! Já jsem si nestačil s Hermionou promluvit!" namítl Harry.

"Je mi líto mladíku, ale nejde to."

Nic se nedalo dělat, všichni začali spěšně odcházet. Až na Harryho. Harry objal Hermionu. Byla to však záminka.

"Příjdu zítra," zašeptal a poté se odtáhl. Po chvíli z ošetřovny odešel i Harry. Madame Pomfreyová donutila Hermionu, aby si zase lehla. Zajímalo ji, co je s Dracem… Ucítila na sobě něčí pohled. Otočila se k vedlejší postele a uviděla Draca. Jakmile viděl, že se otočila směrem k němu, zavřel oči. Věděl, že je to dětinské, ale zkrátka ji chtěl odradit.

Ale to neznal Hermionu. Narovnala se, i když jí to bolelo a pomalu snesla své nohy na zem. Draco dělal, že spí. Slyšel její tiché kroky. Hermiona se pomalými kroky přiblížila k Dracově posteli. Chvíli tam jen stála a v tichosti se na Draca dívala. Draco její pohled cítil, ale oči nechal zavřené. Ne, musí odolat. Nesmí ohrozit její život. Hermiona natáhla ruku a hřbetem pohladila Draca po líci. Cítila při tom něco zvláštního… Neuměla to rozeznat. Draco cítil její teplou ruku, hladící jeho obličej. Tohle byla hotová muka. Cítit ji blízko sebe a nemoct se jí dotknout… Ne, musí ji ochránit. Nesmí ohrozit její život. Prudce otevřel oči. Hermiona nečekala, že se probudí. Rychle stáhla svou ruku.

"Co to děláš?" zeptal se stroze… Tak stroze, jak jen dovedl.

"Já… Nic," Hermiona zčervenala.

"Laskavě si lehni zpátky do postele a neotravuj mě, Grangerová."

Co si sakra myslela? Že se změnil? Ne, je stále ten stejný náfuka jako předtím. Ignorant, idiot… Nemohla uvěřit, že kvůli němu se pohádala s Ronem.

"Bude to?" probral Draco Hermionu z jejích myšlenkových pochodů.

Hermiona nenacházela slov. Nevěděla, co má Dracovi odpovědět, proto jen zalezla zpět do postele.

Během dne už na sebe ani nepromluvili a dávali si pozor, aby se neotočili na toho druhého. Během večera přišla Madame Pomfreyová aby je obeznámila s jejich situací. Pozítří je propustí. Dala jim také vypít lektvary proti bolesti a poté je zanechala samotné.

Hermiona nemohla usnout. Ani Draco nemohl. Začalo se stmívat.

"Spíš?" sebrala odvahu a zeptala se.

"Ne."

Hermiona se nadechla. Musela mu to říct, musela…

"Myslela jsem, že jsi se změnil, Draco," úmyslně mu řekla křestním. Draco nečekal, že ho někdy takhle ještě osloví.

"Jenže ne," pokračovala, "nezměnil jsi se ani v nejmenším. Jsi pořád stejný náfuka, zbabělec, povýšený a nadřazený, jak mi na začátku roku řekl Harry. Měl pravdu. Byla jsem hloupá… Strašně hloupá. Proboha, co mě to vůbec napadlo myslet si, že je v tobě něco dobrého?" Draco se na Hermionu podíval. Bolely ho Hermioniné slova. Přesto bude radši, když si bude myslet tyhle nesmysly, než aby skončila mrtvá.

"Zmýlila jsem se v tobě. Hodně jsem se zmýlila. Dokonce jsem byla tak hloupá, že jsme si s Harrym o tebe dělali starosti…"

"Cože? Ty a Pottřík jste si o mě dělali starosti?" Hermionu chápal, ale Harryho… To bylo více než podezřelé.

"Neboj se, nic takového se už nikdy nestane! A laskavě Harrymu neříkej Pottřík. Moje stupidita mě dovedla dokonce k rozepřím mezi mnou a Ronem. To mě na tom všem mrzí nejvíc. Až teď mi došlo, že jsem si Cruciatus zasloužila." Hermiona umkla, už neměla co říct.

"Her… Grangerová," opravil se, "nic si nevyčítej, ve mně se zmýlilo už tolik lidí, že to nepočítám."

"To asi jo, ale… To je jedno," zamluvila to nakonec a zívla si.

"Dobrý nápad, Grangerová, spánek potřebujeme oba," odvětil.

"Dobrou noc, Malfoyi."

"Dobrou, Grangerová."

Bylo to pro oba… Divné. Nakonec však oba přemohl spánek a ponořili se do říše snů.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 2. září 2011 v 14:23 | Reagovat

Super!! :)

2 jijííík jijííík | 2. září 2011 v 16:09 | Reagovat

páni, jsem zvědavá jak to bude pokračovat

3 Sisi-Alex Sisi-Alex | 12. září 2011 v 21:51 | Reagovat

Moc se mi to líbí... :)

4 nel-ly nel-ly | Web | 26. listopadu 2011 v 0:38 | Reagovat

jop, správnej bastard.... takovýho ho máme rádi ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama