(x) BLOG (x) POVÍDKY (x) VIDEA

Bitva o zářící údolí - 14. Kapitola

4. února 2017 v 11:07 | Danielle |  Bitva o zářící údolí
Tak, nakonec jsem tuhle povídku o několik kapitol prodloužila. Ale už jich moc nebude, ještě tak dvě předpokládám, což znamená že povídka bude mít celých 16. kapitol..



Když Hermiona s Levandulí sešli dolů, kudrnatá dívka jí pustila.
"Támhle je Ron," ukázala na zrzavého chlapce, který právě vcházel na zahradu. "Tak běž za ním, holka a rozdrť ho svou upřímností!" Usměvavě popostrčila Levanduli kupředu. Ta na sobě měla bílé šaty a vážně jí to slušelo. Přešlápla na místě a otočila se na Hermionu.
"Je to dobrý nápad?" Dívka zkoumala zem, jako by to bylo něco důležitého.
"Je. A nedívej se do země, hlavně až budeš mluvit s Ronem. Teď už běž." Vlídně se na ni usmála a Levandule zvedla zrak.
"No tak jo." Souhlasila nakonec. "Budeš někde poblíž?" Zeptala se s nadějí v hlase.
"Jistě. Budu tady, kdybys mě potřebovala. Hlavně sebedůvěru, jo?" Po těch slovech dívka v bílých šatech přikývla a vydala se na zahradu. Viděla chlapce se zrzavými vlasy postávat u zahrádky. Chvíli jej pozorovala, pak se zhluboka nadechla a vykročila za ním.
"Ahoj, Rone." Řekla, dost nesměle a ne zrovna hlasitě. Mladík před ní to však slyšel a otočil se k ní čelem.
"Ahoj, Levandule. Potřebuješ něco?" Jeho hlas byl ledabylý, byla v něm stopa nezájmu a to jí zabolelo.
"Jen bych si chtěla promluvit. Ale nechci tě rušit," Plácala jednu věc za druhou. Nervozita byla hmatatelná. Ron si povzdychl a pak otevřel ústa.
"No, malý rozhovor nevadí. Ale nebudu se bavit o nás, nebo o Hermioně, nechci žádný citový výlevy, jasný?" Zamračil se jejím směrem.
"Dobře." Přistoupila blíž.
"Věděl jsi, že jsme byli s Hermionou kamarádky?" Vychrlila ze sebe první věc, co jí přišla na mysl. Rudovlasý chlapec se zatvářil, jako by řekla něco v tom smyslu že Harryho rodiče jsou živi a zdrávi a Voldemort se nikdy nenarodil.
"Nesmysl. Tomu lze jen ztěží věřit." Odfrkl a dramaticky zakoulel očima.
"Já vím, já vím. Zdá se to nemožné, ale tenkrát to tak bylo. Nebyla jsem vždycky Levandulí.. Ách, jsem tak krásná, ách ty můj lonánku, ách sním tě celého a zhltnu tě jako malinu," když se při tom dramatickém výstupu začal Ron smát, také se jí na tváři vykouzlil úsměv.
"Ale teď vážně. Předtím jsem byla úplně normální holka. V mnoha ohledech jsem Hermioně byla nesmírně podobná. Milovala jsem učení a celkově jsem byla šťastná, měla svůj rozum a možná proto jsme byli kamarádky. Ale pak, nechci ani mluvit o tom incidentu, jsem si z nějakého důvodu myslela, že bude lepší hrát tuhle verzi hloupoučkou a téměř dětinskou verzi mé samé. Myslím, že spíš proto, aby nikdo nepoznal mé skutečné já, rozumíš? Aby mi už nikdo nemohl ublížit." Poslední slova pronesla se stopou smutku v hlase.
"Takže to co se mi snažíš říct je to, že ses celou dobu jen přetvařovala? Hrála sis na někoho jiného a jenom sis se mnou sprostě hrála?" Vydechl Ron nevěřícně.
"Ne, tak jsem to nemyslela." Bránila se Levandule. "Chtěla jsem tím říct že..." Ani nestihla větu dokončit, neboť onen zrzavý chlapec jí skočil do řeči.
"Vím moc dobře, jak jsi to myslela. Nevím vůbec, proč mi to říkáš! Abys mi to ometla o hlavu, když jsem to s tebou tak odporným způsobem skončil? Abys mi ukázala, že s tebou nikdo zametat nebude? Nebo proč vlastně!" Ron divoce pochodoval z místa na místo, značně rozrušený.
"Ty to celé překrucuješ!" Vykřikla dívka, jenž ztrácela trpělivost.
"Já že to překrucuju? Já?!" Nevěřícně se Ron dívce zadíval do očí. "Víš co, mám toho dost. Nebudu tě poslouchat." Rychle dupal směrem k domu, ani se neohlédl. Levandule chtěla něco říct, zavolat na něj, ale rozmyslela si to. K čemu by to vlastně bylo? Když byl takhle rozčílený, nebyla s ním rozumná řeč. Bolelo ji, jak o ní smýšlí. Chvíli stála venku, ztracená v myšlenkách, než se rozhodla vrátit se dovnitř. Pohledem hledala Hermionu, kterou našla stojící vedle Rona. Ten zrudl jako rajče a uraženě se na svojí kamarádku podíval. S povzdechem k oběma přistoupila.
"Víš ty co, tahle debata nemá smysl," řekl hned, když zaregistroval její příchod a odešel dřív, než Hermiona stačila něco namítnout.
"Je to hodně zlé, že?" Zeptala se kudrnatá dívka Levandule, když se otočila jejím směrem.
"Jo. Úplně to celé překroutil. Teď si myslí, že jsem se mu vysmívala, když jsem předstírala tu jinou Lev." Povzdychla si dívka v bílých šatech.
"To mě vážně mrzí. Je to trouba, ono mu to časem třeba dojde." Řekla Hermiona.
"Dřív než to jemu dojde já budu stará a vrásčitá," podotkla nakvašeně.
"Třeba to bude dřív, než si myslíš," prorockým hlasem prohlásilo děvče s kudrnatými vlasy.
"Pochybuju, chová se děsně. A to, že udělal ten nesmysl s tebou je v pořádku? A když mu řeknu pravdu jsem hned já ta zlá?" Pochybovačně zavrtěla hlavou.
"Musíš být trpělivá a počkat. A pokud mu to stále nedojde, tak ti slibuju že ten rozum do něj namlátím!" Promluvila vážným hlasem Hermiona.
"To je dost vtipná představa." Zakřenila se Levandule.
"To je pravda, ale třeba to nebude tak zlé. Možná jen potřebuje čas, aby ty nové infromace vstřebal." Oznámila jednu z možností.
"No, rozhodně se o tom už nechci bavit." Uzavřela to dívka, jenž Ron tak obvinil a vrhla na Hermionu nesmlouvavý pohled.
"Jak si přeješ." Hermiona se zahleděla kamsi do dáli. "Promiň, ale vidím támhle Ginny. Musím ještě jednu věc napravit." Usmála se kudrnatá dívka a pak nechala Levanduli samotnou s jejími vlastními myšlenkami.
"Ahoj Ginny," překvapila ji Hermiona až zrzavá dívka nadskočila.
"Neděs mě tak!" Otočila se ke své někdejší kamarádce. Pak se na ni však usmála.
"Takže už se na mě nezlobíš?" Nervózně se jí optala.
"Ne," zavrtěla hlavou Ginny, "jasně že mě bolí, co jsi udělala ale vím, že jsi to nemyslela nijak zle. Jen mě mrzí, že jsi mi nedala šanci se rozhodnout."
"Tady nebylo o čem! Kdyby tě náhodou zajal Voldemort... Neumíš svou mysl uzamknout tak jako on. Mohl by to použít proti němu. Kromě mě to nikdo snad ani neví kromě Brumbála, ale on sám mě tím úkolem pověřil. Věděl, že jsem zdokonalila zapomínací kouzlo a chtěl, aby to udělal někdo, kdo je tobě blízký."
"To... To jsem netušila." Ginny byla očividně zaražená.
"Ale teď... Teď je všechno vyřešeno. Alespoň do té doby, než se Voldemort znovu vrátí. Tohle ještě není konec. Ale máš teď šanci si s ním promluvit." Další monolog, který vypadl z Hermionin úst byl pravdivý. A Ginny s ní musela jenom souhlasit.
"Máš pravdu. Musím si s ním promluvit. Třeba teď, když to vím, bude ke mě upřímný." Promluvila dívka z Weasleyovic klanu.
"Tak běž, na co čekáš!" Popostrčila ji dopředu. Zrzavá dívka se na ni usmála a zamířila za postávajícím Severusem, který stál mimo dění a jen sledoval situaci. Doufala, že k ní bude alespoň upřímný a ona bude mít šanci říct mu vše, co měla na srdci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 4. února 2017 v 11:32 | Reagovat

Skvěle zamotané :-)

2 povidky-danielle povidky-danielle | 5. února 2017 v 10:12 | Reagovat

[1]: Jsem ráda že se líbí.

3 Me Me | 13. února 2017 v 22:12 | Reagovat

A co ten balík?

4 povidky-danielle povidky-danielle | 14. února 2017 v 20:54 | Reagovat

[3]: Neboj se, i to bude. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama